Vzpomínky na lidi, kteří již odešli

Tenhle článek bych chtěla věnovat své nejlepší kamarádce, která zemřela před 4 roky. Chybíš mně a díky Tobě jsem si uvědomila, že je třeba vážit si každý den, kdy jsme se svými milovanými.

Nikdy nezapomenu na ten poslední den, kdy jsme se viděly. Líčila, jak se těší na hory se svým novým přítelem a že doufá, že to vyjde. Ten její přítel byl totiž ženatý. Hana od svých 35 let nikdy nenarazila na někoho, kdo by stál úplně za to. Její život byla eskapáda různých vztahů, srandovních historek a hlavně péče o její dvě děti. Poslední roky žily její děti se svým otcem ve Velké Británii a ona se soustředila pouze na svoje vztahy. Jen její syn ji onen osudný rok navštívil, protože měl stáž v České republice.

Ten poslední den jsme se sešly v sauně jako obvykle a povídaly si několik hodin naše zábavné historky. Já tenkrát měla přítele s dítětem v pubertálním věku a ona ho označila za hajzla, protože dítě se mnou nechtěl. Dlouho jsme si povídaly a odešly až těsně před zavírací dobou. Hanka se při rozloučeni ke mně přitiskla a dlouze mě objala. Podívala se mně  do očí a já v jejím pohledu cítila „Sbohem“. Byla jsem takovou reakcí hodně zaskočena. Za týden jsme se měly zase sejít, až se vrátí z hor. Již jsme se nikdy neviděly. Zemřela na hoře Chopok, 5 minut od horské chaty. Bylo mně úplně jasné co se stalo.

Poslední dobou byla Hana rozmrzelá, že na ni nemám moc času. Byla jsem zamilovaná a každý víkend trávila se svým přítelem.  Urvala jsem se jen v čase, kdy musel sám za svým synem řešit nějaké záležitosti. Tu noc kdy Hana umírala na hoře Chopok  se mně porouchalo auto, Můj přítel byl zase pryč se svým přítelem na judu a já měla velmi silné nutkáni zavolat Haně. Čekala jsem dlouho na odtahovou službu. Hana mně to ale zakázala, protože její ženatý přítel si nepřál, aby o jejich aférce vůbec někdo věděl. Myšlenka zavolat Haně byla velmi silná.

Jsme s některými lidmi spojeni telepaticky a v okamžiku jejich smrti můžeme mít pocity jako by byli s námi ? Jsem o tom 100 %  přesvědčena. Pokud máme s někým silnou vazbu můžeme mít někdy pocit, že daná osoba volá o pomoc i když jsme tisíce kilometrů daleko. Dodnes si říkám, co by se stalo kdybych ji přece jenom zavolala. Naštěstí jsem fatalista a věřím na osud a smíření se svým osudem.

V tu noc, co Hana zemřela jsme počali s přítelem dítě. Na pohřeb Hany jsem šla již těhotná. Hana mě vždy varovala před mým přítelem stejně jako já ji varovala před jejím. Dítě bohužel nepřežilo. Dostala jsem infekci a odtekla mně předčasně plodová voda. Přítel mě celou dobu podváděl s někým jiným. To spojení dítěte a Hančiny smrti mě připadalo až mystické. Připadalo mně to jako varování co by se stalo kdybych dítě donosila a s přítelem zůstala. Přítel se projevil jako lhář, s velkými dluhy co neměl žádné svědomí. Napadla mě šílená myšlenka co když se Hana na chvíli převtělila do onoho dítěte, aby mně to sdělila.

Na Hanku nikdy nezapomenu a mrzí mě že jsem nenásledovala víc hlas své intuice. Někdy nás naše intuice dokáže zachránit, ale někdy je potřeba silná znamení pro ty co neslyší. Cítím, že je Hana stále se mnou. Věřím, že existuje život po smrti. Lidé co Vám odešli, odešli pouze z tohoto fyzického světa. Ve skutečnosti ale nezmizeli. Jen se přesunuli do jiné dimenze. Jednou se tam všichni potkáte. Proto Ti co prožili ztrátu jako já netrapte se.  Milovaní lidé jsou stále s Vámi. Jen je nevidíte. Berte je jako Vaše Anděle strážný a naslouchejte svojí intuici.

Hana byla vždy plná života. Milovala sport, hudbu a hlavně svoje děti. Milovala je a obětovala jim celý život. Zemřela bohužel ještě mladá. Přála bych si aby tu byla.

Hani odpočívej v pokoji. Nikdy nezapomenu i když jsou to již 4 roky.