Věříte na duchy ?

Od dětství mám zvláštní schopnosti vidět věci, které ostatní lidi nevidí. Již jako malá jsem komunikovala s moji zemřelou babičkou a dokáži vyciťovat energie.

Možná je to proto, že jsem byla v dětství kvůli úrazu oka několik let prakticky slepá a vyvinula jsem si intuici a  mám větší spojení se svojí vyšší inteligencí.

Nedávno jsme koupili starou chalupu. Hned první noc jsem měla zvláštní sen, kdy mě uvítala malá holčička, která stála přede dveřmi a v ruce měla lísteček. Bylo tam anglicky napsáno May I come in ? I live here. Věděla, že anglicky umím, ale jinak nic neřekla.

Začala jsem být posedlá historií tohoto domu. Je v oblasti Sudet a věděla jsem, že se tu mohlo stát cokoliv. Holčičku a její přítomnost jsem cítila i přes den a to hlavně, když jsem tu byla v létě úplně sama.

Byla velmi milá a pokorná. Ptala jsem se kde má rodinu. Někdy jsme v domě slyšeli kroky a nebo zvuky.  Vyvrcholilo to týden před tím, než jsem si na místním katastru zažádala o výpis z celé pozemkové knihy. Seděla jsem o půl noci u krbu, a dívala se do ohně. Najednou jsem slyšela nad sebou šoupání něčeho, jako kdyby někdo tahal nějakou věc po zemi. Vzbudila jsem přítele, ale zvuk než stihl dorazit přestal. Další den jsem viděla jak běží můj pes do pokoje jako by něco pronásledoval. Mihla se tam černá postava a já si myslela, že je to přítel co šel spát. Mluvím na něj, ale on sedí v obývacím pokoji.

Netrpělivě jsem čekala na výpis z knihy. Přišel doporučený dopis z katastru. Bylo to napsáno německy. Naštěstí moje matka pracovala celý život na katastrálním úřadě a pomohla mně to rozluštit.

Poslední majitel  byl mladý Němec, Emil.   Navázala jsem s ním spojení a on mně vykládal, jak ho zabili v poli ještě s dalšími Němci, kteří byli bývalí Nacisti a potom vyvraždili celou jeho rodinu. Podle událostí se skutečně stala vražda 70 Němců na Podbořansku.

Hned jak jsem znala jméno zašla jsem na místní hřbitov. Nikdo tam samozřejmě z války neležel, ale byla tam jedna malá holčička. Narozena v roce 1920 a zemřela v roce 1927. Byla to jejich dcera.  To byla ona, ta holčička, co jsem viděla ve snu.

V domě jsem se necítila dobře a měla jsem pocit, že jsem tu vetřelec.  Rozhodla jsem se hrob vyčistit a zapálit svíčku.

Mrtví příbuzní byli stále připoutání k místu, protože nechtěli opustit jejich malou dceru. Oni sami hrob neměli. Podle záznamu byl barák okamžitě zkonfiskován a matka mně vysvětlila, že podle záznamů to vypadá, že byli všichni již mrtví.

Tento víkend jsem cítila obrovskou úlevu. Měla jsem pocit, že jsem konečně osvobodila duše, kteří mohou jít na věčnost a vyčistila staré rány této rodiny.

I po smrti zůstanou někteří lidé stále připoutaní k místu, kde se stalo obrovské neštěstí.  Emil došel k smíření a já slíbila, že se postarám o hrob jeho malé sestry.

Propustila jsem všechny duše do světla a oni mohou spočinout tam kde po smrti patří. V jejich nebi.